Čas a prostor jsou dva prameny poznání, z nichž lze a priori čerpat
mnoho syntetických poznatků (Kant). O reálném světě
nepochybujeme, ten je. Nedokonalost není v reálném světě, ale
v lidech. Člověk nemusí být vědcem, aby tušil, že ne vše, co se ve
světě vyskytuje je v moci lidského poznání.

Pramenem všeho poznání je danost, která určitý jev podává v jeho
původní podobě (Husserl). To například znamená, že zelené světlo,
které vidíme není proud částic jisté velikosti, menších než částice
světla červeného a větších než částice světla fialového, protože
žádný takový proud částic nevidíme (Newton). Z podobných důvodů
to není ani vlnění éteru (Huygens), ani určité elektromagnetické
vlnění (Maxwell). Ve všech třech případech totiž nejde o to, co
zelené světlo je, ale o jeho více či méně přijatelný výklad
prostřednictvím jiných jevů.

Je lhostejno, zda se nějaký jev v přírodě, ve společnosti nebo v naší
mysli ukazuje sám od sebe nebo s naším přičiněním. To, že v tom či
onom případě jde o jev přírodní, společenský, samovolný, umělý atd.
je už jen jistý, více či méně přijatelný výklad příslušného jevu.

Každý náš pohled, veden v jakémkoliv směru, je omezen. Pevnou
hranicí pro běžný pohled do přirozeného reálného světa je například
třírozměrnost. Naproti tomu pohled do dálky nebo k stále menším
velikostem je obvykle omezen obzorem. Podoba obzoru je závislá na
povaze příslušného pohledu. To, o co nám jde především, leží za
obzorem, oddělujícím osvětlené od neosvětleného. V tom smyslu je
obzor místem našeho setkávání s neurčitostí a neostrostí.

Dokud nějaký princip neznáme, nachází se za obzorem ohraničujícím
naše rozumění. Seznámíme-li se s ním, vystoupí tento princip před
tento obzor. Objevit princip neznamená osvětlit další část
pozorovaného světa, ale objevit zdroj světla. Z tohoto zdroje světla
pak můžeme osvětlovat různé světy z různých stran.
Na některou část však tento zdroj svítí pouze matně, na jiné může
vytvářet různé přeludy, takže si musíme dávat pozor, abychom se
v takovém pološeru dobře vyznali.

Volně citováno z knihy Vopěnka, P.: Meditace o základech vědy, PRÁH, 2001